Gabriela & Martin

22-02-2018

Den jako den. Vzduch zachvívá se v zlatém šumu
jak závoj nevěstin.
Nahoře mračna, dole stín
zlehounka pospíchá přes hebký samet chlumů.

Přes dálky, přes města, přes pole ke žni bílá
za stínem stíny jdou.
Tou letní myšlenkou
dálka, jež setměla se, už se zas rozsvětlila.

Jako už v jiný čas v tom žáru skrze stromy
budoucnost očí plničkou
zahlédl jsem — ty ruku svou
živote, podej mi přes rozvrat, přes pohromy.

Poetry: Jan Zahradníček, ze sbírky Čtyři léta
Venue: Na Střeláku, Brno
Dress:
 Marie Mukařovská
Flowers: Rosebud
Cake: Děvče u plotny